Rubrika: Nezařazené

V neděli 16. srpna jsme se stali součástí akce Indiánské léto, která se konala v areálu zábřežského koupaliště. Akce se zúčastnili čtyři členové našeho oddílu a dva členové nově vznikajícího postřelmovského oddílu.

Kromě lukostřelby si návštěvníci bazénu mohli vyzkoušet i nejrůznější indiánské aktivity, výrobu indiánských čelenek, opičí dráhu a mnoho dalších zajímavých činností. 

Celé odpoledne bylo krásné počasí a lidé se k našemu stanovišti jen hrnuli. Někteří natěšení, jiní nevědoucí, co je čeká. Všichni ale odcházeli spokojení a nadšení.

My i noví nadějní lukostřelci jsme si akci moc užili a doufáme, že se v blízké době potkáme na nějaké další. 

Děkujeme koupališti za pozvání a za poskytnutí několika volných vstupů na bazén pro naše členy.

Nelča Skácelová

Ve čtvrtek 6. srpna jsme já, Roman a Ráďa jeli do Postrělmova, předvádět a učit lukostělbu. Naložili jsme plné auto nejrůznějších věcí a vyrazili jsme. Postavili jsme si na louce dva terče, roztáhli jsme deku, vybalili jsme luky a byli jsme připraveni. Během chvilky nás zavalila banda dětí z příměstského tábora, dychtivá vyzkoušet si lukostřelbu. Děti si dopoledne moc užily a každý si do sytosti zastřílel, i když lukostělby se podle mě nedá během jediného dopoledne nabažit. Nestratili jsme ani nezlomily žádné šípy a sami jsme si parádně potrénovali. Po obědě jsme věci, kterých bylo alepoň dvakrát tolik co na začatku, nacpali do auta a vyrazili jsme domů. Dopoledne jsme si užili a těšíme se na další příležitost, ukázat jak je lukostrelba dokonalá.

Eva Kutalová

V pátek, první květnový den a svátek zamilovaných, jsme se i my oddali své vášni a vyjeli jsme na lukostrělecký výlet. Výletu se účastnilo 11 členů oddílu. V noci sice trošku pršelo, ale my jsme se nenechali odradit.

V osm hodin ráno se celý náš jedenáctičlenný tým naložil do aut a vyrazili jsme na naši první akci po několika měsících. Cílem naší cesty byl lukostrělecký parkur v Hradci Králové, který je postavený klubem Chimera Hradec Králové.

Asi si říkáte, co to ten parkur vlastně je? Lukostrělecký parkur je velice podobný 3D závodům českého poháru, jen tu chybí závodníci. Jedná se o okruh s několika 3D terči, který si po zaplacení vstupného můžete projít. Vstupné činí 200,- pro dospělé a 150,- pro juniory a děti, děti do deseti let mají vstup zdarma. Za tak krásný zážitek je to skoro nic.

Platí tu pravidla jako u českého poháru, jeden terč, jeden šíp. Výhoda parkuru ovšem spočívá v tom, že na každý terč můžete střílet tak dlouho, dokud se jedním šípem netrefíte. Takže je jasné, že na každý terč je vystrěleno víckrát než jednou. Můj nepříliš slavný rekord je sedm šípů, ale v našem oddíle jsou i tací, kteří se trefí na poprvé.

Parkur v Hradci můžu jenom doporučit. Rozestavění všech 28 terčů je perfektní. Za každým zvířátkem je svah, takže je téměř nemožné ztratit šípy, což každý z nás ocení, ale i přesto se to někomu podařilo. 🙂

Za vůbec nejlepší terč považuju holuby. Čekalo nás tu asi 15 holubů v životní velikosti mile usazených na větvi. Trefit se do takové malé potvory byla opravdu výzva.

Terén byl velice různorodý, stříleli jsme dolů, nahoru, z blízka i z daleka. Přesně jak to má být. Výlet se nám všem moc líbil a už se těšíme na další. Do Hradce Králové se budeme určitě ještě vracet a věříme, že se k nám přidají i další členové našeho oddílu.

Eva Kutalová

http://3d.chimerahk.cz/

I přes aktuální nelehkou situaci jsme se náš vedoucí Roman, druhá nejmladší členka Anetka a já vydali potrénovat na závody. Náš cíl se nacházel až v Hradci Králové, kde je 3D lukostřelecký okruh, který zůstal i v karanténě otevřený. Tam jsme se také setkali s Romanem, který si šel zastřílet s námi a už na nás nějakou tu chvilku čekal. V rychlosti jsme se tedy rozstříleli a šli jsme na to. Okruh, na němž bylo rozmístěno 28 3D terčů nám trval ujít asi 2 hodiny. Na každý terč jsme měli jeden šíp, ale pokud někdo minul terč úplně, mohl střílet znovu. Což se docela hodilo zejména u takových holubů a také to znamenalo že si někteří z nás zastříleli více než jiní. Terče byli krásně rozmístěné v přírodě v okolí letiště a už hned první medvěd byl pořádně daleko. 3D zvířat tam byla spousta a i když jsme některá měli zprvu problém rozeznat, tak třeba takový tygr nebo želva byli nádherní. Také nám ten den vyšlo parádní počasí. Bylo to krásně strávené odpoledne v okruhu přátel a doufám že se všichni již brzy sejdeme, třeba na našich oddílových závodech. Na závěr ještě podotýkám, že i když jsme viděli i dvě opravdové srnky žádné zvíře nepřišlo k úhoně. Anička Vykopalová

http://3d.chimerahk.cz/

Naši střelci přechází do ilegality a tajně trénují, aby byli připraveni po ukončení světové krize přejít do otevřeného střetu s lukostřelci jiných oddílů. Mně se podařilo získat pár záběrů z jejich skryté činnosti.

V sobotu 28.12. 2019 jsme se zúčastnili dalšího závodu. Tentokrát jsme ale naše lukostřelecké nářadíčko mohli nechat doma. Luky jsme vyměnili za malorážky a šli jsme s chutí na to.

V 9 hodin ráno jsme se sešli na Dubické střelnici a závod mohl začít. Po vyslechnutí bezpečnostních pokynů jsme se vrhli na první disciplínu. Stříleli jsme v leže z malorážek přes celou střelnici (50m) a to je opravdu dálka! Zbraně naštěstí měli puškohledy, takže to nebylo tak zlé. Terče byly na můj vkus moc maličké, přesto se závodu statečně zúčastnili i malé děti. O vítěství se kromě nás utkali staří mazáci z bývalého branného oddílu, naši kolegové lukostřelci z Rýmařova i úplní amatéři. Díky zodpovědnému dohledu a ochotným radám instruktorů si se zbraněmi poradili úplně všichni.

Druhá disciplína byla o trochu těžší. Závodníci museli nejprve doběhnout k přístřešku a až pak co nejrychleji vystřelit dva náboje na terč ve tvaru lišky. Ale pozor! Ta liška nebyla v životní velikosti. Bylo to spíš jakési liščátko. I druhého úkolu se všichni zhostili na výbornou. Než jsme se nadáli, bylo tady vyhlášení. Nejen vítězové, ale i poražení si domů odnesli sladkou odměnu.

V duchu Vánoc jsme volný čas mezi úkoly trávili u kamen v klubovně a jedli jsme občerstvení, které připravila vedoucí rýmařovských lukostřelců Katka, za což jí děkujeme. Počasí se nad námi smilovalo a začalo sněžit. Byl to prostě krásný zimní den.

Závod jsme si velice užili a za to můžeme poděkovat členům AVZO Dubicko, kteří nám soutěž připravili. Děkujeme a už se těšíme na příští ročník!

Eva Kutalová

3D lukostřelba je pro mnohé morbidní sport učící malé děti střílet do zvířat. Pokud tohle někdo řekne, pak téměř s jistotou víte, že tento sport nikdy nezkoušel. Mohla bych se tu teď ohánět důkazy typu: zvířata přece nejsou živá nebo to má jenom simulovat skutečný lov, ale neudělám to, protože toto většině lidí o lukostřelbě nic neřekne. Raději se vám pokusím vysvětlit ten pocit, když pouštíte tětivu těsně před tím, než se dozvíte, jestli jste zasáhli nebo minuli. Máte úplně čistou hlavu. Neexistuje nic jiného jenom luk, šíp a 3D terč, který jako by na chvíli ožil. Všechno musí být naprosto přesné, dokonalá symfonie těla a vy na malý moment zapomenete na všechny starosti. Pak přijde řada na vypuštění šípu, v tuto chvíli se ve střelci vzbudí dávný instinkt. Šíp je pryč, ale ještě zbývá posledních pár vteřin, než trefí nebo mine. Připadáte si jako pradávný lovec a na tomto jediném šípu závisí život vašich nejbližších. Lukostřelba není morbidní sport, je to určitý druh svobody. Děti se neučí zabíjení, ale koncentraci, disciplíně i lásce k přírodě. Každý šíp jednou zasáhne (ať už terč nebo něco jiného) a člověk se bohužel musí vrátit do reality.

Anička Vykopalová

Od neděle 3.11.2019 zahajujeme zimní sezónu a opět se přesouváme do místní tělocvičny v sokolovně Dubicko. Tréninky budou probíhat od 16.00 – 17.00.

Dne 20. října 2019 jsme se zúčastnili dalšího závodu v 3D lukostřelbě. A nebyl to jen tak ledajaký závod, byl výjimečný, protože to byl první závod, který jsme pořádali my, lukostřelba Dubicko. Na střelnici v Dubicku a v lese u střelnice jsme rozmístili 15 terčů. Inspirovali jsme se Moravským zemským pohárem a na každý terč jsme vystřelili 2 šípy. Většina terčů sice byla jen dvourozměrná, ale to nám vůbec nevadilo, zábava to byla i tak. Nějak se musí začít ne?

Navštívit nás přijel kamarád že závodů Romča Kolář a přivezl s sebou velkou 3D srnku. Střelba na takové terče je prostě skvělá, doufám, že v budoucnu si budeme také moci koupit nějaké to zvířátko. Závodu se zúčastnilo 14 dětí, soutěžily dokonce i 5-leté holčičky, ale také dospělí.

Trapným faktem zůstává, že nás všechny porazil náš profík Ráďa. A to soutěžil i proti dospělým. K dispozici bylo také výborné občerstvení za, které vděčíme Janě Divišové. Závod jsme si užili a vyzkoušeli jsme si na vlastní kůži, kolik práce dá příprava takové akce. Věřte mi, opravdu dost.

Bylo to pro nás pěkné rozloučení se sezónou. Na závěr chci poděkovat Nelče, která tyto závody vymyslela a všem, kteří se na nich podíleli a doufám, že příští rok se zase všichni sejdeme, my i noví členové a hlavně nějaké ty 3D terče, a dáme si odvetu. Lukostřelbě zdar a pokud ještě nestřílíte, přidejte se k nám!

Eva Kutalová

Dne 13.10.2019 jsme se zúčastnili 8.kola Moravského zemského poháru, který byl zároveň posledním závodem letošního ročníku a tak byl o něj obrovský zájem. Přihlásilo se 196 závodníků.

Jeli jsme ve složení Eva, Ráďa, Natálka a náš trenér Roman. S námi, jako psychická podpora a fanklub, jeli Anička, Ráďovi rodiče a Natálčina malá sestřička Eliška a jejich maminka, která nám zapisovala nastřílené body. Dále s námi ve skupině byli dva závodníci ze zlínského lukostřeleckého klubu, kteří byli taky moc fajn, a tak nás chodila po lese velká skupina a o zábavu nebyla nouze.

Počasí nám vyšlo parádně, na obloze nebyl ani mráček a chodili jsme téměř v tričku. Závod se konal na krásném hradě Helfštýně, kde se nám moc líbilo. Terče byly rozmístěny podél hradeb, na nádvoří hradu a také v jeho blízkém okolí v lese a na louce. Můj nejoblíbenější terč byly dvě pochybné věci, pod kterými jsme si mohli představit ledacos, nakonec jsme odhalili, že se jednalo o vydry. Zajímavá byla i skupina závodníků, kteří soutěžili v dobových kostýmech. Celé to působilo opravdu dokonale a protože se závody konaly za provozu hradu, nejspíš jsme všichni byli zajímavá atrakce pro ostatní návštěvníky.

Čekání na výsledky jsme si zpříjemnili obědem v hradní restauraci a sledováním rozestřelů mezi závodníky s nerozhodným skóre v celkovém hodnocení. Potom jsme už trpělivě, možná trochu netrpělivě, čekali na nádvoří hradu na vyhlášení. Na stolku, před stupni vítězů, byly vystaveny medaile, poháry a mnoho lahví s tvrdým alkoholem, na které jsme si ale dělaly plané naděje, protože tyto ceny nebyly pro nás, ale pro celkové vítěze poháru ..tak snad příště

Vyhlašování se mi pochopitelně líbilo, protože jsem skončila na krásném 3.místě a Ráďa na skvělém 2.místě.

Celkově jsme měli ze závodu všichni dobrý pocit, nálada byla skvělá a tak jsme se mohli všichni spokojeně vrátit domů.

Eva Kutalová